Rozhodčí Soud^ČR

Rozhodčí řízení v českém právním řádu upravuje zákon č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, v platném znění, dále jen „Zákon o rozhodčím řízení“, který nabyl účinnosti dnem 1.1.1995.

Podstatou rozhodčího řízení je přenesení projednávání a rozhodování určitého okruhu majetkových sporů, které mohou být rozhodovány v rozhodčím řízení z pravomoci obecných soudů, do níž tyto spory jinak patří, na rozhodce, rozhodující spory v rozhodčím řízení podle Zákona o rozhodčím řízení a to na základě skutečnosti, že si strany sjednaly rozhodčí smlouvu případně ( rozhodčí doložku ). celý článek...

Ve vztahu k řízení před obecnými soudy má rozhodčí řízení řadu nesporných výhod. Nejdůležitějšími z nich jsou:

Rychlost, neformálnost, jednoinstačnost, neveřejnost a snadná vykonatelnost

Rychlost
Pro strany sporu je asi nejdůležitější výhodou rozhodčího řízení jeho rychlost. Zatímco délka řízení před obecnými soudy dosahuje běžně několika let, délka sporu rozhodovaného v rozhodčím řízení se počítá na několik málo měsíců. U méně komplikovaných sporů dosahuje délka rozhodčího řízení 1 – 2 měsíce, u komplikovanějších sporů netrvá rozhodčí řízení déle, než tři měsíce. Jednoinstančnost rozhodčího řízení je pak důležitým faktorem jeho rychlosti. Po ukončení rozhodčího řízení, je možné okamžitě zahájit exekuci na majetek dlužníka.

Rozhodčí nález je současně exekučním titulem využitelným pro zahájení exekučního řízení podle zákona č. 120/2001 Sb., Zákona o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) v případě, že povinná strana rozhodnutí rozhodčího soudu nerespektuje a neplní.